Historie obce

kapitola první: Začátky Svádova

Oblast při řece Labi včetně okolních kopců byla systematicky obydlována českými kolonisty v 11,a 12.století. Za osidlování dosud pustých končin jim byla poskytována řada úlev,např.v poplatcích. Ve 13.století přišli ještě němečtí kolonisté,kteří se zde rovněž usazovali.

Přesné datum založení Svádova určit nemůžeme,z anonymity  však obec vystupuje roku 1188  v souvislosti s darem českého šlechtice Hroznaty, řádu johanitů. Přes skutečnost, že donace byla panovníkem potvrzena, a tedy byla bezpochyby platná, setkáváme se se stopami řádu pramálo. Naopak se zdá, že území zůstalo z branných důvodů v rukou krále – 1283 – je také připomínán Svádovský hrad, který pomáhal střežit cestu do Čech.

Ves byla nejprve součástí střekovsko – svádovského léna. Jak již bylo uvedeno výše, z počátku je užíval pro své potřeby panovník,dokonce tu byla úvaha dát je v zástavu Otovi Braniborskému výměnou za propuštění krále Václava II. K tomu však nakonec nedošlo.

Ve 14.století jsou již majiteli Svádova Vartemberkové a s přestávkami,zejména ve druhé polovině 15.století, jimi zůstali do roku 1532. Své državy řídili od počátku 15.století z nově postaveného hradu Blansko.Pro tuto dobu máme zachovány rejstříky papežských desátků. Podle jejich výše můžeme odhadnout význam místního kostela. Svádovská fara patřila bohatším a výnosnějším v kraji,neboť průměrný odvod činil 24 grošů za rok. (příkladně kostel v Českém Bukově odváděl 
pouze 3 groše ročně) Známe také jména dvou duchovních – plebána Janka, který r.1363 zemřel, a po jeho smrti dosazeného Buška z Týnce.

Poloha Svádova u řeky Labe přinášela řadu výhod panskému hospodářství. Četná privilegia přinášela další zisky. Významné bylo právo vybírat clo (to se navybíralo ve Svádově, ale v protilehlých Povrlech), ve vsi se vybíralo za držení „prámu“,tj. za bezplatné přepravování přes Labe. (obilí).

Bez dovolení také nebylo možno lovit ryby, tzv. právo slupi (žlab na chytání ryb, zejména úhořů) se dokonce stávalo předmětem dědických sporů

kapitola druhá: Husité a první velcí páni ve Svádově

V 15.století  se české země dostaly do víru převratných událostí. Jejich obsah se dotkl i Svádova. Husitská revoluce ventilovala po desetiletí nahromaděné rozpory snad ve všech oblastech společnosti. A tak se jako ve všech revolučních dobách , stále ostřeji odlišují stoupenci nepřítele nového a objevuje se mnoho takových, kteří hledí pouze na svůj zisk a své bezpečí. K této poslední kategorii bohužel patřil i Zikmund z Vartemberka, který najednou změnil svůj postoj. Zrádně se zachoval i po husity vyhrané bitvě na Běháni roku 1426, kdy vydal na vlastním hradě Blansku husitům své saské spojence

V dalších desetiletích Vartemberkové vedli loupeživé války, jež skončily až za vlády Ladislava Pohrobka. K zásadním změnám v držení a tedy i osudech panství došlo v 16.století. Vilém z Vartemberka je roku 1532 prodal Hanušovi a Mikuláši z Techvic, saským šlechticům. Po Hanušově smrti, Mikuláš državy prodal roku 1548 saskému rodu Salhausenů

Salhausenové ve Svádově dostavěli kostel sv.Jakuba většího. Presbytář kostela a část lodi byly postaveny již r.1477 nákladem Anny z Vartemberka. V roce 1606 byla loď dokončena a zaklenuta. Rovněž zámek byl zbudován kolem roku 1600 (vyhořel r.1814)  pozdější budova byla postavena po r.1895 A.Stolem a sloužila jako hostinec

I Salhausenové byli donuceni  jako většina šlechty své příjmy zvyšovat vlastním podnikáním. Dokladem toho je pivovar na svádovském zámku, z něhož museli pivo povinně odebírat i obyvatelé Velkého Března. Roku 1532 je poprvé zmiňována svádovská hospoda. Bedřich ze Salhausenu se zůčastnil stavovského povstání v r.1618, ale již nestačil pocítit důsledky porážky, zemřel. Majetek měl být rodině z konfiskován, ale nakonec byl z milosti ponechán jeho jedenácti dětem. Bedřichovi synové poté přestoupili ke katolicizmu. Panství však bylo silně zadlužené  a tak je r.1676 prodali Juliu Františkovi, knížeti sasko – lauenburskému

Stavovské povstání zahájilo tři desetiletí válek. Z počátku byl kraj válečných hrůz ušetřen. Nejprve přišel drastický vpád Sasů, po nich přišli císařští, Švédové, všichni ěkolikráte.Vesnice byly zpustošeny a hospodářství zničeno. Stav země se odráží v tzv.berní rule z r.1654, což byl soupis majetku za účelem jeho zdanění. Dle údajů berní ruly byly ve Svádově jen staré domy, jedna usedlost byla pohořelá, dvě pusté. (důsledek válek)

Podchyceno je 21 velkých sedláků a 32 menších. Drželo se hodně dobytka, rozšířený byl chov ovcí  - v roce 1657 čítalo panské stádo 230 kusů. Obdělávali se pole a vinice – víno prý svádovští zásadně neprodávali, ale nechávali si ho pro sebe. Vinice přetrvaly do 19.století,kdy většina vzala za své při stavbě železnice v 70.letech 19.století. Rozvinuté bylo však zejména ovocnářství. Ovoce se vozilo po Labi na sever Čech, ale také do sousedního Saska

Koncem 17.století došlo k dalším změnám vlastníků panství. Již zmíněný kníže
sasko – lauenburský v r.1689 zemřel a Svádov  dostala jeho dcera Marie Anna Františka, která se posléze provdala za falckraběte rýnského – Filipa Viléma z Neuburgu a po jeho smrti za Johanna Gustava, velkoknížete toskánského. Svádov se tak stává majetkem rodů evropského významu, což v polovině 18.století ještě bylo podtrženo sňatkem  Marie Anny Luisy Karolíny, dcery dosavadní majitelky Svádova, c knížetem Ferdinandem Bavorským, bratrem bavorského kurfiřta Karla Alberta. Centrum panství bylo v té době v Ploskovicích a zde se kurfiřská rodina Wittelsbachů udržela do roku 1777

Lodě, čluny i prámy pluly po Labi už od nepaměti. Přesto nabo právě proto vzbudila pozornost  plavba prvního parníku  Bohemia v r.1841. Osobní doprava se začala rozvíjet  také v souvislosti se skutečností, že obce na labském  břehu včetně Svádova se stávají vyhledávanými letovisky. Těžiště lodní dopravy však zůstává na dopravě nákladní. Ve Svádově byla v letech 1850 – 1880 loděnice, kde se stavěly menší čluny. Další zlom v dopravě představovala železnice. Vyměřování zratě po pravém břehu Labe započalo v r.1870 a vlastní výstavba pokračovala v letech 1873 – 74. Cesta do hlavního města monarchie měřila 436km a po trati trvala 9hodin. Roku 1890 byla zahájena stavba tratě V.Březno – Úštěk

kapitola třetí: Reformy ve Svádově a vznik první republiky

Od poloviny 19.století se rovněž změnil politický život. Roku 1848 byla zrušena robota a poddanství. Ve Svádově byla ustavena obec. Občané si zvykali volit vlastní  obecní zastupitelstvo – samozřejmě hlavní roli hrál majetkový princip, ale jistý pokrok se přece jen hlásil. Koncem století se o slovo významněji přihlásilo dělnictvo

Roku 1897 směla sociální demokracie poprvé kandidovat ve volbách. Dle slov kronikáře se socialistická strana ukázala v plném lesku. Za poslance zemského sněmu byl zvolen Schrammel. Rovněž se sociální demokracie prosadila ve volbě volitelů páté kurie do říšské rady. Konečně sociální problémy se projevovaly i v té nejmenší obci, kterou Svádov rozhodně nebyl. Sociální podpora se zde nikdy nevyplácela více než deseti lidem, avšak řada dalších žila na hranici životního minima. Svědčí o tom i zájem o „polévkový“ ústav pro děti, zavedený v roce 1902 ve Wiedmanově hostinci

Ve Svádově panoval během 19.století čilí stavební ruch – dle sčítání obyvatel vzrostl počet domů každých deset let minimálně o patnáct a rovněž přibývalo i samotných obyvatel – roku 1890 v obci žilo 459lidí, roku 1900 už 597

Lidé však nejen pracovali a bojovali za svá práva, ale také odpočívali a bavili se. Svědčí o tom zprávy o poutích, lidových slavnostech, živých zábavách a posvíceních. Rovněž spolková hnutí se rozvíjela  - v období habsburské monarchie nesměl chybět spolek veteránů (ustavil se r.1889 a nesl jméno vévody Albrechta). Roku 1882 vznikli hasiči

Občané založily družstvo na regulaci potoka a odvodňování každoročně zaplavovaných pozemků – této akce se účastnila i obec. Zábavy i spolková sezení,schůze všeho druhu se konaly v hostincích. Ke Svádovu správně také patřil Valtířov a Olešnice. Počátkem 20.století se obě obce snažily osamostatnit, což se jim r.1911 podařilo. V roce 1912 byla Svádovu schválena telefonní stanice a o rok později elektrifikace. Ta však byla provedena až v roce 1922

Když se roku 1900 konala na zámku v Zákupech svatba svádovského panstva – Žofii, hraběnku Chotkovu si bral za ženu rakouský arcivévoda František Ferdinand, tak nikdo netušil , že o čtrnáct let později  úspěšně provedený atentát na tuto manželskou dvojici se stane signálem dosud nejkrvavějšího masakru v lidských dějinách

V r.1918 nově vznikla Československá republika v pohraničí příliš vítána nebyla. Pokusy o připojení zdejšího území k Německu se sice nezdařily, klidné soužití Čechů a Němců v novém státě však zaručeno nebylo. Ve Svádově byla v roce 1920 založena česká menšinová škola a knihovna. V roce 1923 vznikla pobočka Národní jednoty severočeské

Rostoucí sociální rozpory a narůstající napětí v zemi i ve světě  aktivizovalo politický život. Zejména KSČ organizovala schůze nezaměstnaných. Ve Svádově založili 12.1.1933 Jednotný výbor nezaměstnaných – Rudolf Kastner, Arnošt Schuller, Fr.Denk a Fr.Vaňous. Výbory však byly celostátně zakázány a jejich 
členové trestně stíháni

Během 20-ti let československého státu tvář i život Svádova i blízkých Olšinek. Jádrem hospodářské činnosti v kraji zůstalo i nadále ovocnářství a zelinářství. Zejména pěstování ředkviček nabylo na významu. Zakladateli svádovské ředkvičkářské tradice Václavu Fabiánovi , který žil  v letech  1856 – 1922 a ředkvičky poprvé vysadil v r.1889, byla dokonce navržena pamětní deska


kapitola čtvrtá: Svádov před válkou a během 2. sv. války

V roce 1930 měl Svádov 1857 obyvatel, z toho bylo 239 čechů. V obci byla provozována řada živností a řemesel pro rok 1933 jsou příkladně známy následující údaje – jsou zde vedeny dvě porodní asistentky, dva pekaři, dva řezníci, jeden kovář, jeden krejčí, tři švadleny, tři ševci, dva mlékaři, jeden holič, dva truhláři, jeden malíř pokojů, dva pokrývači, jeden zámečník, pět obchodů, čtyři obchodníci s uhlím, dva mandly, tři trafiky, jeden převozník, jedno pohřebnictví a pět hospod. Hospody nesly následující jména – U slunce, U koruny, Budovecká, Rytíř ze Salhausenu a U nádraží. Další tři jsou v Olšinkách – U vodopádu, Labské údolí a výčep. Ve všech dohromady se v roce 1934 vypilo 1 336,82hl. piva. Zmíněný rok 1934 patří k nejteplejším za posledních sto let. Dochované fotografie zachycují Labe takřka bez vody

Ve třicátých letech bylo uskutečněno také několik obecně prospěšných staveb. Ve svádově byl vybudován vodovod a v Olšinkách dokončena stavba přehrady, která měla zabránit opakovanému rozlévání potoků. Problémy každodenního života však nemohly, přikrýt rozpory, jež v důsledku vedly k dočasnému rozbití celého státu. Již od května 1938 se ve Svádově  střídalo československé vojsko a budovalo opevnění. Podpora se mu dostala od českého obyvatelstva, od německých soc.demokratů a komunistů. V září dostaly události dramatický spád. Převládaly obavy z ozbrojených akcí henleinovců, kterým v podstatě nebylo dovoleno čelit

Mobilizace 24.září přinesla ulehčení, bohužel jen dočasně. Většina německých mužů povolaných do armády mobilizační rozkaz neuposlechla a utekla do lesů. Než bylo možno přijmout jakékoli rozhodnutí a řádně zaujmout obranné pozice, rozhodla mnichovská dohoda jinak. Pohraniční území byla obětována Německu. 9.října odešli z obce poslední českoslovenští vojáci a v jejich patách vpochodovali německé jednotky, nadšeně vítané s fanatizovaným obyvatelstvem. To ostatně mělo  v nejbližších dnech další příležitost k vítání a jásání – Svádovem  projížděla směrem ke Střekovu  v říjnu a listopadu celá řada nacistických prominentů – říšský ministr dr.Frick, říšský ministr dr.Rust a dokonce vůdcův zástupce Rudolf Hess

Nadšení z „osvobození“ Sudet  zdejšímu obyvatelstvu po určitou dobu vydrželo. Trošičku rozčarování  možná přineslo následné přizpůsobení  veškerého života říšskoněmeckým normám, což v praxi například představovalo likvidaci místních spolků a institucí

Až na jaře r.1945 se naskytla možnost  poznat i na vlastní kůži, co jsou hořící trosky, před nimiž není úniku. V dubnu bylo bombardováno nedaleké  Ústí nad Labem

Když se skupina  letadel  po prvním náletu na Schichtovi závody vracela přes Svádov na Děčín, začala svrhávat serii bomb na les mezi Svádovem a Olšinkami. Patrně v domění, že odsud bylo na ně stříleno. Bomby však dopadly na pokraj lesa a na pole v blízkosti domu Němce Hercoga  (Diviš) a přitom byl Hercog, který byl v tu dobu venku a letadla pozoroval usmrcen. O kus dál u trati byl zabit český montér Václav Vácha z Loděnic, který pospíchal na nádraží

První osvobozovací jednotka Rudé armády byla v radostném  dojetí přivítána v naší obci  dne 9.května 1945 po třetí hodině odpoledne u přístavu. Zde vystoupila na půdu naší obce. Byl to průzkumný oddíl s několika důstojníky Svobodovi armády, který přišel po silnici od Ryjic, aby zjistil situaci na pravém břehu Labe. Pan Karel Stránský organizoval  již od dubna první Revoluční národní výbor  a dne 9.5 1945 se sešli všichni jeho členové v obecním domě č.p.46. Byla provedena volba předsedy , kterým se stal  Karel Stránský a byli rozděleny další funkce. Další  členové prvního Revolučního národního výboru: Adolf Kulač, Jan Bazík, Rudolf Schubert, Karel Čermák, Čeněk Novák, Antonín Novák, Václav Týř, Václav Houštenský, Antonín Nerad, Josef Vohralík, Karel Picek, Miroslav a Rudolf Wundrawitzovi a Kazimír Antipovič , který se několik týdnů skrýval u rodiny Bazíkovi

Okrem obecního úřadu byla zajištěna pošta, nádraží, školy a osvobozen zajatecký tábor v Olšinkách, kde bylo 300 ruských zajatců


kapitola pátá: Svádov od konce války po současnost