vznik obce - pověst

Svádov (Schwaden) - 150 m n. m. Žili - byli - dva bratři, slovanští vladici. Jmenovali se Lahoboř a Rušisvad. Malý hrádek na Větruši už byl oběma těsný, a tak se rozešli. Lahoboř založil v "hauští" město Austí, Rušisvad poodešel dál po proudu řeky a založil Svádov, který dlouhé roky soupeřil s Ústím ve výstavnosti a kultuře. Hájek z Libočan klade tento příběh do roku 827. Na Svádovsku byly vykopány kultury únětické, lužické, hallstadtské, římské peníze ze 2. století i kultura staroslovanská. Řeka měnila koryto. Před 500 lety zbytek bývalého ramene zabíhal až ke kostelu. Poloostrov, kdysi oddělený labskou zátokou, je dosud na katastrální mapě označen pomístním jménem Roh. Plochý břeh řeky vznikl nánosem v oligocénu.

Svádov je ves pravěkého osídlení. V roce 1188 potvrdil český kníže Bedřich darování Svádova s okolím velmožem Hroznatou řádu johanitů. Roku 1278 se zde připomíná hrad. Vdova po Přemyslu Otakaru II., Kunhuta, potvrdila johanitům tento majetek, ale brzo byl zastaven Otovi Braniborskému. V dalším držení se vystřídali Vartenberkové a Salhausenové. Bedřich ze Salhausenu zde nechal 1619 postavit zámek na místě hradu. Pro jeho účast v povstání měly statky propadnout, ale byly ponechány jeho dětem v manství, když po Bílé hoře přestoupily na katolictví. Gottfried Konstantin ze Salhausenu (1645 až 1675 byl hejtmanem litoměřického kraje) přestavěl roku 1670 svádovský zámek. Po jeho smrti bylo sídlo panství přeneseno do Ploskovic. V roce 1631 vtrhl poprvé na Svádovsko švédský král Gustav Adolf se svým vojskem a Sasy. Salhausenský kronikář o tom píše: "Obrátili celý svádovský statek v trosky, uloupili koně, skot, ovce a jiný dobytek, vyplundrovali stodoly i vinné sklepy a odvlékli s sebou i všechen jiný majetek." Obyvatelé se vrátili z lesů, až když obojí vojsko pokračovalo v plenění v Ústí n. L. Roku 1634 přitáhli Švédové podruhé. Ve Svádově srovnali se zemí zámek a jiné budovy, stodoly i sýpky, stáje i chlévy. Popelem lehly i obce Březí, Budov, Kojetice a Malečov. Nepřítel ležel v kraji dlouho. Pokud nebyli obyvatelé povražděni, umírali v lesích hladem a nemocemi. Vojáci odtáhli v květnu dalšího roku. Zbytek obyvatel nestačil obdělat pole a postavit domy. Vrchnost povolala zdaleka pracovní síly. Ještě následovalo několik nájezdů cizích vojsk. V prosinci 1647 byl švédskými vojáky přepaden pán na Svádově, Bohumír Konstantin ze Salhausenu a držen v žaláři až do složení 1000 dukátů výkupného na konci ledna 1648. Byl v té době ve funkci krajského hejtmana. A naposledy se Svádovští a Ústečtí potkali se Švédy v roce 1648, když švédský vojevůdce Koenigsmark vezl z Prahy kořist na člunech po Labi. Několik set jeho mužů hlídalo labské břehy od Ústí až po Děčín.
Salhausenové byl uměnímilovný rod, který zanechal v severních Čechách mnoho stavebních památek - dokonce se slohu saská renesance říká salhausenská gotika. Svádovské panství bylo 1676 prodáno Juliu Františku, knížeti Sasko-Lauenburskému. Na zámku přebývala Marie Anna Frntiška, vévodkyně Sasko-Lauenburská, která si po manželově smrti vzala v roce 1694 toskánského prince Giovanni Gastona (vizte příběh Hraběte ze mlýna). Po její smrti 1741 bylo mnoho budov zbořeno, rovněž část zámku s kaplí. Pole byla rozprodána.

V roce 1777 vypukl v dolní části obce velký požár, kterému padl za oběť i starý zámek s panským dvorem. Místní kronika o tom říká: V čp. 5 dolního Svádova bydlela rodina rybáře Langra. Při bouřce 22. 7. 1777 zapálil blesk stavení. Vše shořelo. Pověrčiví Svádovští tvrdili, že je to trest za celoroční klení rybáře a jeho synů. Požár se přenesl i na čp. 14, 15, 16, 17 a 18. Také z domů mezi farou a Labem zůstaly jen ohořelé zdi. Podlehla i hospodářská stavení panského statku, ovčín, stodoly a chlévy. Z dolní vsi se zachránily jen fara a trosky bývalého zámku, přívoz a převozníkova chalupa. Podle starého zvyku, že do 25. 7. (sv. Jakuba) musí být sklizeno, shořelo i obilí.

Ze dříví z panského i obecního lesa byly postaveny nové domky. Jeden tak lehce, že při jedné povodni odplul celý daleko pod Svádov. Panské stodoly ani ovčín už se neobnovily. Na místě původního hradu byl 1591 - 1619 postaven tzv. horní zámek. Roku 1801 v něm byla škola, ale vyhořela 1814 a byla rozebrána na stavební materiál. V roce 1874 postavil na svahu Hradiště hrabě Westphalen vilu připomínající zámek. Roku 1895 koupila zbytky Barbara Püschlová z Ústí n. L. a nechala z materiálu roku 1900 postavit vilu Habsburg. Ještě v roce 1831 byly na jižní straně Hradiště vinice o výměře 7,5 ha. Škola u kostela byla zmiňována již 1366. Zajímavé a podrobné dějiny vsi a okolí sepsal zdejší rodák Anton Tscherney (24. 5. 1845 - 25. 10. 1927). Byly vydány 1894 a 1900.Kostel sv. Jakuba Většího z roku 1352 s presbytářem postaveným 1477 na místě chrámu z 12. století

Annou z Vartenberka. Stavba je sklenuta síťovou žebrovou klenbou, sakristie má renesanční portál a hvězdovou žebrovou klenbu. Je to krása! Dole je krypta z roku 1650. Věž byla postavena 1606 a nese znak rodiny Salhausenů. Vnitřní zařízení je ze 16. až 18. století a je to pískovcový zázrak. Kostel také prošel svojí krizovou dobou, ale koncem 90. let minulého století byl vzkříšen. Ve hřbitovní zdi jsou dva portály. Kaple byla přestavěna Salhauseny 1606. Uvnitř jsou umístěny desky se jmény padlých z 1. světové války.Všechny objekty jsou státem chráněnou kulturní památkou. Fara při hlavní průjezdní silnici byla postavena nákladem Anny Marie Františky, velkovévodkyně Toskánské,starší ze dvou dcer vévody Sasko-Lauenburského,

v roce 1731. Objekt slouží jako restaurace. Je také státem chráněn. Sloup sv. Tří králů s Pietou je baroko z roku 1731 zřízený Annou Františkou Toskánskou. Původně stál na labském břehu při přechodu přes Labe. V roce 1980 byl restaurován a přemístěn na farní zahradu. Objekt je státem chráněnou kulturní památkou. Jméno pochází od osobního jména Sváda (původně obecné podstatné jméno sváda - váda - svár) Svádův dvůr. Stejné jméno se jinde u nás nevyskytuje.
Ve Svádově bývaly i loděnice (1850 až 1880), kde se stavěly menší čluny. Ze svádovského přístaviště vyplulo např. 1847 jednosto lodí, 1855 třistapadesát lodí a v roce 1890 již 8 300 lodí s možností 32 000 000 q nákladu. V roce 1843 měl Svádov 69 domů a 376 obyvatel, roku 1921 již 1 118 obyvatel.
Neměli bychom zapomenout ani na novodobou tradici. Na Svádovsku se vždy dobře dařilo ovoci a zelenině. Brzo zjara Svádovští nasejí semena ředkviček, přikrývají fólií a všemožně o rostlinky pečují. Kdo totiž dokáže jako první nabídnout krásné zralé ředkvičky ke koupi, stává se pro ten rok "Ředkvičkovým králem". Zakladatelem této tradice byl údajně Václav Fabián (1856 - 1922) a ředkvičky prvně vysadil v roce 1889.